Zima v barefootu: čtyři sezony, tři mokré pokusy a jedno řešení

První zimu jsem v barefootu propadl na celé čáře. Koupil jsem si tenké kotníkové boty, přidal silné ponožky a v prosinci u zastávky zjistil, že prsty necítím. Chyba nebyla v botě ani v ponožkách, ale v jejich kombinaci — nacpaná noha se nemá jak prohřát, protože se v botě nesmí pohnout ani o milimetr. Teplo v barefootu totiž nedělá materiál, ale vzduch a pohyb prstů.

Prostor je izolace

Zimní pár beru vždycky o půl čísla, u některých značek o celé číslo delší než letní. Ne proto, aby v něm noha plavala, ale aby se do něj vešla vlněná ponožka a zůstala vrstva klidného vzduchu okolo prstů. Rozdíl je brutální: ve stejné teplotě, ve stejné botě, jen o číslo větší, jsem strávil dvě hodiny na běžkové stopě bez ztuhlých prstů.

Vlna, ne bavlna. Merino má tu vlastnost, že hřeje i vlhké, a vlhko v zimní botě vždycky nastane — buď zvenku, nebo z vás. Bavlněná ponožka se nasákne a od té chvíle vás chladí.

Membrána, nebo useň?

Zkoušel jsem obojí a používám obojí. Membrána drží vodu venku spolehlivě a hodí se do bláta a rozbředlého sněhu, ale bota v ní dýchá výrazně méně; na dlouhé chůzi si v ní zvlhčíte nohu zevnitř. Voskovaná useň bez membrány je příjemnější na nošení a dá se dál impregnovat, jenže na tři hodiny v mokrém sněhu nestačí.

• Město, sůl, mokro do dvou hodin: useň s impregnací, klidně bez membrány.
• Bláto, rozbředlý sníh, celý den venku: membrána a vyšší kotník.
• Mrazivé suché dny: useň, vlněná stélka, o číslo delší bota.

Co s tou solí

Nejvíc bot mi nezničila zima, ale sůl a radiátor. Sůl vytáhne z usně tuk a nechá bílé mapy; když ji necháte přes noc zaschnout, kůže ztvrdne a při ohybu praská. Dělám to jednoduše: doma boty otřu vlhkým hadrem, nechám je uschnout daleko od topení a raz za tři týdny je namažu tukem. Pár, který takhle ošetřuji, jde do páté zimy a podrážka drží.

Zimní barefoot bota se neničí mrazem. Ničí ji sůl, kterou nikdo neumyje, a radiátor, na kterém schne.

Na led si dejte pozor

Tenká podrážka nemá tepelnou izolaci, kterou má zimní pohorka, a na ledu je to znát dvakrát: chlad jde nahoru a hrubý vzorek na hladkém ledu neudělá nic. Já mám na tyhle dny obyčejné nesmeky do kapsy, které se přetáhnou přes botu. Vypadá to nemoderně, ale zachránilo mi to jednu zimu s namrzlým svahem u domu.

Zima je zkouška, na které se pozná rozdíl mezi značkami víc než kdykoli jinak. V letní tenisce se levný svršek ještě drží, v prosinci praskne v ohybu a je to. Proto beru zimní modely jako hlavní argument při volbě značky — a proto se v téhle sezoně nejčastěji vracím k výrobcům, kteří zimní řadu skutečně vyvíjejí, a ne že jen k letnímu modelu přidají kožíšek.